Lukastala | Jak jsem se pokoušel smířit se samotou

Tak dobře, zase jsem se musel ožrat abych mohl zase ze sebe vypotit nějakou sračku.

Dobře, nemusel. Uklízel jsem a u toho lahvinka, dvě, tři, čtyři neuškodí.

Pokusím se tedy pokračovat. Je to těžký, protože jsem tu rozjel nějaké dějové linky současně. Takže paní subina si nedá pokoj do včíl. Mezi tím jsem si našel sloveňu.

S punkerskou sloveňou to vypadalo slibně. měli jsme pár schůzek. Jako supr všechno, motorkářka, punkerka, krásná,... Co víc si přát? Při loučení na druhém rande už bylo vidět jak se zamilovává. Někdo to pozná, někdo ne. Ale tohle by poznal i slepej. 

Proběhly nějaké další randíčka, projížďky na motorkách a tak. Ale já si nemohl pomoct. Ať jsem dělal co jsem dělal, furt tam nic nebylo. Připadal jsem si jako bezcitný zmrd a nakonec jsem přestal reagovat. Já vím, je to hnusný, ale nevěděl jsem jak jí to oznámit abych jí neublížil a tak jsem se zbaběle zdekoval.

(asi jsem to moc zkrátil co?)

Začal jsem si tak nějak žít svůj život a pomalu se smiřoval s tím, že budu žít sám, nebo bez lásky s někým jen abych nebyl sám. Tuš sem si pravil, že si aspoň ten svůj skurvený život užiju. Furt jsem myslel na bývalku, přestal si dělat starosti s chlastem a trávou.

Tak jsem si tak nějak žil svým životem. Chlastal, cvičil, chodil do práce a tak.

Sem tam jsem při sraní dal srdíčko nějkým buchtám na seznamce a nečekal na odezvu, jen jsem prostě koukal na kundy.

Když jednoho dne jsem dostal 2 odpovědi. Jedna krásná blondýna, motorkářka, zblázněná do cvičení, druhá krásná slovenka o které jsem skoro nic nevěděl, Začal jsem si psát s oběma, jen tak ze srandy. Věděl jsem, že jsem uvnitř mrtvej a ani z jednoho nic nebude, protože jsem bezcitný zmrd.

S jednou z nich jsem toho měl hrozně moc společného. Která asi? O tom asi příště. Nebo spíš příště o tom, jak jsem to zase posral.

Nebo ne?