Lukastala | První chlastačka a co bylo dál?

Nejtěžší je začít.

Tak, začínání máme za sebou a můžeme se věnovat začátkům psaní.

V roce 2011 jsem byl slavit své osmnácté narozeniny. Poprvé v životě jsem se zlil jako na miss mokré tričko. Nikdy předtím jsem nepil. Tedy, chtěl jsem tím říct, že jsem se nikdy předtím neožral. Jasné, pivko tátovi ucucnul snad každy. Štamprlu taky ochutnal před osmnácti snad každý. Ale jen málokdo z lidí které jsem potkal se zvládnul nezbombardovat ještě před plnoletostí. Býval jsem slušný kluk, ale tento večer se všechno změnilo. 

V kauflandu jsme s partou koupili nějakou slivovicu a hanáckou kyselku na zapití. Šli jsme se zašít do místního skateparku a já - člověk který všem tvrdil jak už pil několikrát, se chtěl ukázat. Dokud jsem seděl, byla to pohoda. Najednou jsem ale dostal hlad a vydal se do místního kebabového okna. Po cestě jsem sebou lištíl na asfalt a udělal si silniční vyrážku přes půlku xichtu. U občerstvení jsem potkal spolužáka - místní legenda jezdící biketrial a vymetač snad všech diskoték v okolí. Nevěřil svým očím, protože mi jistě nikdy nevěřil ani slovo z mých historek z neexistujících chlastaček. Pak už si jen pamatuju jak se snažím prorazit odpad ve vaně nůžkama na vlasy. Podařilo se mi totiž při koupeli poblejt a zbytky párků od večeře nechtěly prostě zmizet do stupačky. Dodnes mám jizvu na hřbetu dlaně z toho boje s nůžkama.

Proč si něco takového vůbec pamatuju? Protože tento den za všechno může a i po jedenácti letech si ty nestrávené kousky nespolupracujících párků dokážu přesně vybavit.

V pondělí po příchodu do třídy se na mě všichni podívali a jakoby zmlkli. Spolužák biketrialista nejspíše všem vyprávěl co viděl. V ten okamžik se z nudného, tichého a v dětství šikanovaného žáka stal oblíbenec třídy. Nikoho nezajímal můj odřený rypák. Nikoho nezajímalo nic, co se odehrálo před oným dnem. Už jsem nebyl ten nudný blbeček kterého maminka nikde nepustí. Alespoň pro spolužáky. Začali mě zvát na různé párty a vě mně svitla naděje. Já přijdu o panictví před maturitou!

 Leda tak HOVNO!!! (kéž bych si za tuhle myšlenku mohl zpětně vrazit pěstí)

Maturita se blížila a já se musel učit. Měl jsem se učit. Jenom že jak? Po škole toho má každý plnou prdel a každý víkend jsem prochlastal. Naštěstí poslední zvonění, svatý týden... Co jen jsem si to namlouval? Denně v lihu. Kocoviny jsem trávil na lide.cz a sjížděl tam seznamku. No stejně to vždy vyřešilo freevideo.

Asi při mně stál masturbační bůh a nějakým způsobem jsem odmaturoval s pouhým jediným dnem učení se a to v den před ústní zkouškou. A jako jednoho z osmi lidí, kteří jsme úspěšně odmaturovali, mě čekala práce. Ano, můj styl života byl jako dělaný pro studenta vysoké školy, ale "proč zabít roky života chlastáním na kolejích”? Jsem to ale kus debila co? (doufám že jste si všimnuli těch uvozovek) 

Tak jsem tedy neokusil studentský život na kolejích a ani neokusil ty studentské orgie, které jsem tak rád sledoval v pornu. Co jsem ale okusil? Facebook! Ty události a různé party co přede mnou bývaly skryty. A tam jsem taky náhodou narazil na nové ženy. Novou ženou myslím jinou ženu než je moje máma, sestra, babička, teta nebo nějaká kamarádova přítelkyně. Ne, o dvoumetrového hubeného kloučka s opičí řití pobodanou od roje včel místo xichtu neměla žádná holka zájem.

Tak jsem teda nastoupil do jedné nejmenované, ropu těžící firmy. Rok praxe ve čtvrťáku mi tam zajistil celkem lehce místo. Tak jsem se teda stal oficiálně obráběčem a ihned při nástupu do práce mi oznámili, že pro mě nemají žádnou práci. Poslali mě na oddělení kontroly abych předchystával a čistil nářadí které má být zkontrolováno. Super práce - plné plíce rezavého prachu a denně celý zasraný od rzi a ropy. Připadal bych si jako horník, kdybych půl šichty nemusel čichat aceton kterým jsem dočisťoval. Zní to jako bych si stěžoval, ale miloval jsem tu práci a když mě po půl roce vrátili na obráběče, mrzelo mě to. Mrzelo do chvíle, kdy jsem objevil skvělý benefit práce obráběčů - každý den v 6:00 jsme měli jako obráběči poradu a za ty dvě hodiny co jsme se radili, se všichni obráběči zvládli řádně střískat. Někteří i do němoty.

Ale co to melu? Připadá vám tohle nudné? Mně jo. Asi se na to vykašlu a budu psát jak mi zobák narostl.

Kurva, to je popiči úleva. mradat tu pojebanů spisovnů češčinu. Su moravák? SU! Toš dyš sa ti to nelíbí, zavři to. Esi sa ti to zamlůvá a esi ťa zaujala ta sračka co sa píše hore, toš teda čti dál.

Pokračovat budem příště